Bomba, která nevybuchla, a podzemní jezero Vaší síly
Metoda kaizen, které jsme věnovali minulý článek, slibuje ve Vás odhalit další pozoruhodné zdroje a obohatit repertoár Vašich postupů. Jsme většinou dost nasáklí taylorismem a začátky hledání zmíněných zdrojů mohou být obtížné, můžeme snadno zabloudit. Proto představu “chození po špičkách kolem amygdaly” z Maurerovy knihy v tomto článku doplníme o další obraz z historie “bomby, která nevybuchla”.
Bomba, která nevybuchla
Paul R. Ehrlich, profesor Stanfordovy university, vzbudil v roce 1968 velkou pozornost knihou “The Population Bomb” (Populační bomba), ve které předpovídal, že v nejbližších 20 letech postihne lidstvo hladomor způsobený rostoucí populací a tenčícími se zdroji.
Do polemiky s nim se pustil ekonom Julian Simon a z jejich diskuse vzešla známá sázka uzavřená v roce 1980. Dohodli se sledovat, co se stane s cenami 5 kovů: mědi, chromu, niklu, cínu, wolframu (i s opravou na inflaci). Podle Ehrlichovy představy měly jejich ceny strmě růst, jak se budou tenčit jejich zásoby a poroste populace, tedy i poptávka. Simon se s ním vsadil, že se během 10 let jejich ceny nezvýší, naopak sníží.
Ceny do roku 1990 klesly, Simon vyhrál.
S čím Simon kalkuloval
Měl Simon k dispozici nějaké důvěrné a překvapivé informace o zásobách a těžbě uvedených kovů? Zdá se, že ne. Spoléhal na to, co sám nazýval “základní zdroj” - na lidi, jejich vůli, představivost, naději. Jak přesně se uplatní, to si dopředu nedovedl představit. Věřil, že se uplatní.
Ani zpětně není jednoduché si takovou věc představit. Jak se vlastně stalo, že Indie, o které se ještě v 60. letech předpokládalo, že bude stále více hladovět, je dnes schopna se nakrmit sama? Po bitvě je každý generálem a dnes se uvádějí nejrůznější důvody a faktory, které k tomu přispěly. Ale do ucelené představy, která by to bývala umožnila předpovědět, to mívá daleko.
Klid a trpělivost
Metoda kaizen předpokládá, že podobným způsobem vsadíte na svůj základní zdroj - “malé šedé buňky”, jak jim říkal Hercule Poirot. Nepoplašíte amygdalu, své šedé mozkové kůře opatrně doručíte zprávu, co je třeba udělat, a trpělivě čekáte, jak se do řešení problému zapojí.
Minule jsme naznačili, jak je možné začít s “malými plíživými otázkami”. Zkusili jste to? Pak už asi máte první zkušenosti. Možná jste zažili chuť si takových otázek pokládat deset, nejen jednu, abyste vyřešili více věcí najednou, aby to rychleji utíkalo.
Nebo jste zpozorovali, že si otázku zapomínáte každý den aspoň jednou (nahlas?) položit a zjistili, že si ji musíte napsat na displej mobilu, nalepit na ledničku, nebo něco podobného?
Nic nezkazíte, když k tomu přidáte jeden malý krok k cíli, kterého byste rádi dosáhli, a který se zdá obtížně dosažitelný. Naučte se jedno slovíčko cizího jazyka týdně. Nebo, pokud máte stůl zavalený papíry, ukliďte každý den před odchodem z práce ze stolu 1 (slovy jeden) papír.
Nedovedete si představit, jak byste tímhle tempem mohli cíle dosáhnout? Výborně! Jste v podobné situaci jako byl při uzavírání sázky Julian Simon. Klidně pokračujte a než skončí doba dovolených, nejspíš získáte se svým základním zdrojem nové zajímavé a povzbuzující zkušenosti. Zkušenosti, které budou ladit s představou podzemního jezera použitou v nadpisu tohoto článku.
Hlavně s tím nespěchat:
“Všeliké kvaltovaní toliko pro hovado dobré jest.” (J. A. Komenský)