Až budete pálit své lodě
Na jaře L. P. 1519 zahájil Hernándo Cortés výpravu do nitra Mexika. Nařídil vyložit veškerý náklad lodí, na nichž přijeli, a lodě nechal zapálit. Tím hned zkraje ušetřil spoustu pozdějších diskusí na téma, jestli by nebylo lepší se vrátit.
Kdo příliš často zapaluje své lodě, strhává za sebou mosty, práská dveřmi, ten se většinou ke své škodě ochuzuje o užitečné varianty, jak dál pokračovat. Zavírá si ústupové cesty.
Kdo naopak z vlastní zkušenosti vůbec neví, co znamená spálit své lodě, ochuzuje se také, ale jiným způsobem. Pálení vlastních lodí je důležitou manažerskou dovedností. A nejen manažerskou. Metoda kaizen Vám pomůže i zde.
Vzít to zpět
Jedince odchované počítačovými programy občas zaskočí, že v životě jsou věci, které není možné vzít zpět. Čekají, že někde po ruce přece musí být tlačítko s malou šipkou označené “Zpět” nebo “Undo”. A ono tam nic takového není!
Chybějící tlačítko “Zpět” nemusí být nedostatek. Bývá dokonce odstraňováno záměrně, aby člověk mohl zažít “to pravé vzrušení, to pravé napětí”, jak se říká v Chestertonově citátu, který jsme uvedli v minulém článku. Jako třeba ve sportu - člověk může věci zkoušet donekonečna v tréninku, nanečisto, ale pak přijde zápas, závod a tam už to nejde vzít zpátky. Není dovoleno začít sestavu znovu od začátku, přidat si třetí servis, vrátit tah …
Podobné “vzrušení a napětí” může způsobit například manažer, který zaměstnance nějakým cortésovským opatřením vytrhne z poklidné jistoty, že “když nám to vrátí, tak to předěláme”.
Vědomí, že teď už je to naostro, může v horším případě svazovat ruce a nohy, v lepším případě vede k tomu, že člověk “překoná sám sebe”. K tomu, abychom častěji zažili ten lepší případ, může napomoci i kaizen.
Oštěpařský trénink na gauči
K pochopení toho, co přinášejí “malé myšlenky” podle metodologie kaizen, se nejprve vypravíme k vrcholovým sportovcům.
Možná jste sami slyšeli elitní sportovce líčit, jak si ve svých hlavách předehrávají zápas nebo závody. Vybavuje se mi příklad, který jednou uváděla Dr. Yvonna Ronzová, dáma, která o moderní gymnastice ví první poslední, v neposlední řadě z vlastních zkušeností. Vyprávěla o mladé nadějné reprezentantce, která si opakovaně v představách do posledních detailů prochází svou sestavu.
Jiný příklad můžete najít v Maurerově knize, kterou jsme doporučovali v článku o Andulce a kaizenu. Popisuje se tam případ známého amerického oštěpaře Steva Backleyho. Toho jednou zranění kotníku vyřadilo z intenzivního tréninku. Skutečný trénink nahradil tréninkem v představách. Snažil se ve svých představách absolvovat hody oštěpem, a to až do nejmenších podrobností, pohyb za pohybem. Do představy zapojoval všechny smysly - co vidí, slyší, co vnímá chodidly, pohyby jednotlivých svalů. Když se po několika týdnech mohl vrátit k normálnímu tréninku, zjistil, že mu uvedené mentální cvičení opravdu pomohlo - nastoupil do tréninku se stejnou formou, jakou měl před zraněním.
Lepší než hodit do vody
To, co praktikoval Steve Backley, předpokládá dokonalou znalost příslušné disciplíny. Bude to fungovat u toho, co opravdu dobře umíte. Jestliže jste nikdy oštěpem neházeli, sednete si na gauč a bude si hrát na Backleyho, oštěpaře to z Vás neudělá.
Označovat takový výkon představivosti, jaký podával Backley, jako “malé myšlenky” také není zrovna přiléhavé.
Více se to hodí na situaci, kdy se snažíme odstranit mentální bloky. Udělat něco, do čeho se nám nechce, nebo před čím cítíme hrůzu. Vystoupit s proslovem na veřejnosti, navázat známost, začít prodávat - možná sami najdete další příklady. Známý recept “hodit do vody” někdy funguje, někdy ovšem ne a u některých lidí dokonce ten blok ještě zesílí.
Zkusit tady “malé myšlenky” ve stylu kaizen je bez rizika a jak to vypadá, přináší to přinejmenším tak dobré výsledky jako ono hození do vody. Člověk hrozící se veřejného vystoupení si průběh takového vystoupení představí, opět se zapojením všech smyslů. Snad není třeba zdůrazňovat, že si představí úspěšné vystoupení - jak posluchači projevují zájem, dávají najevo spokojenost.
Podobně pomůže začínajícímu ztrémovanému prodejci, když si do detailu představí schůzku, na které se mu podaří produkt prodat.
Na rozdíl od Backleyho příkladu budou v tomto případě představy řečnického adepta i začínajícího prodejce asi hodně nerealistické. Ale to v tu chvíli nevadí. Důležité je, že mentální blok se začne zmenšovat. Zdá se, že je hodně případů, kdy už první pokus vede k dramatickému zlepšení. To nasvědčuje, že metodu “malých myšlenek” málokdo ovládá.
Plamen nad přístavem nebo žbluňkání?
Rozhodně více lidí ovládá příbuznou metodu - hledat posilu ve vzpomínkách na minulý úspěch. Někteří trenéři prodejních dovedností doporučují prodejci, kterému se podařil první prodej produktu, aby se co nejčastěji vracel ke vzpomínkám, jak to probíhalo. Jeden úspěšný prodej, ke kterému se v myšlenkách dvacetkrát vrátí, posílí jeho sebevědomí jako deset úspěšných prodejů.
Nejspíš jste měli možnost si všimnout, že vzpomínky, ke kterým se takto vracíme, jsou čím dál krásnější, i když už pak přesně neodpovídají tomu, jak to tehdy bylo. Asi to tak musí být, ke krásné vzpomínce je příjemnější se vracet.
A objevuje se to nejen u osobních vzpomínek ale i u mýtů o vzniku firem nebo u příkladných činů z minulosti. Vezměte si třeba to slavné pálení lodí. Chestertonova esej “Obrana unáhlených slibů”, z níž jsme citovali minule, končí takto: “Všude kolem nás je město drobných hříchů s množstvím postranních uliček a úniků. Ale určitě, dřív nebo později, vyšlehne z přístavu plamen oznamující, že vláda zbabělců skončila a že člověk pálí své lodi.” Působivá představa.
Jenomže se objevují názory, že Cortés tehdy své lodi nezapálil, ale nechal potopit, zkreslení prý vzniklo špatným překladem. Představte si, že by zmíněná esej končila slovy: “A z přístavu se ozve žbluňkání zvěstující, že vláda zbabělců skončila a člověk potápí své lodi.” Už to není ono, že? Proto i dál asi budeme častěji slýchat o pálení lodí než o potápění lodí.
Od pohrávání k hraní
Téma kaizen teď nejméně na měsíc opustíme. Můžete mezitím experimentovat s malými plíživými otázkami, malými kroky a také si pohrávat s “malými myšlenkami”.
Příště se hodláme věnovat druhému přístupu, který jsme už před časem avizovali jako úlevu od přemíry taylorizace. Budeme se věnovat manažerským hrám.