Proč nezvat honicí psy na večeři
Během nedávné ANIMA Instruktáže se jeden z účastníků vytasil s poučkou, která je užitečná nejen pro manažery komplikovaných projektů, ale pro všechny, kdo vedou lidi.
Na honu a v hodovní síni
Nic si tak dobře nezapamatujete, jako přirovnání těžící z Vašich osobních zkušeností.
Vzpomeňte si třeba, jak to vypadá, když pořádáte hon. Pečlivá příprava, vzrušující průběh, nakonec hostina z ulovené zvěře. Kolem stolu se shromáždí hosté, které jste pečlivě vybral(a). Posadíte mezi ně ke stolu honicí psy, jako odměnu za vynikající práci během lovu? Vsadím se, že ne. Nechcete přece, aby se s nimi Vaši hosté museli přetahovat o kusy masa.
A právě s větou “Honicí psy také nezveš na večeři” se vytasil jeden z účastníků nedávné ANIMA Instruktáže, když jsme mluvili o tom, jak se během projektu chovat k tak zvaným “zelotům”.
Zeloti, vzbouřenci a ti ostatní
Instruktáž se jmenovala “Projekty, kterým se odporuje” a zabývala se řízením tak zvaných senzitivních projektů. Tak se říká projektům, které mají odpůrce silné svým postavením nebo počtem. Principy a metody, o nichž jsme mluvili, ovšem uplatníte i v méně dramatických situacích.
Například uvážlivé hospodaření s energií lidí, které vedete. V případě senzitivních projektů to může rozhodovat o úspěchu nebo neúspěchu projektu, ale i v méně vypjatých situacích Vás to ochrání před zbytečným vyčerpáním.
Chcete-li s jejich energií hospodařit, je v první řadě nutné se zbavit příliš zjednodušeného rozdělování lidí na přátele a nepřátele projektu, který vedete, nebo změny, kterou se snažíte uskutečnit. Ve skutečnosti bývá obvyklé, že jeden a tentýž člověk je připraven investovat část své energie ve směru projektu a část své energie proti projektu. Šikovný manažer umí co nejlépe využít té části energie, která projekt podporuje.
Při instruktáži jsme se zabývali tím, jak pracovat s různými skupinami lidí lišícími se množstvím energie, kterou jsou připraveni investovat pro projekt i proti němu. Mluvili jsme o zelotech, reptalech, vzbouřencích, pasivních, váhavcích, lidech z oblasti tzv. zlatého trojúhelníka, atd.
Zeloti jsou ti, kteří nic proti projektu nemají a naopak investují hodně energie pro jeho úspěch. Manažer udělá dobře, když jejich energii co nejlépe využije, pořádně je zapřáhne a také nezapomíná jim za práci poděkovat a náležitě ji ocenit. Na to část manažerů zapomíná. Považují zápal zelotů za samozřejmý a mnohem více své pozornosti věnují například odpůrcům.
Ovšem k některé práci by zeloty raději neměli vůbec pouštět.
Nezvat k jednání
Se zlou se potázal mnohý manažer, který podlehl pokušení vzít některého ze zelotů k jednání s lidmi, kteří projekt tak jednoznačně nepodporovali. Zelot projevoval netrpělivost - proč se dlouze bavit s lidmi majícími výhrady vůči projektu, který každý rozumný člověk musí podporovat? Také pro druhou stranu byla přítomnost zelota spíš na obtíž, jeho stanovisko pro ně zjevně nemělo žádnou váhu, považovali ho za přitakávače, člověka, který je nekritickým zastáncem projektu.
Právě v této souvislosti si jeden z účastníků vzpomněl na manažera, který měl ve zvyku své zeloty pořádně využívat, ale při tom je držel dost zkrátka. Jeho zásada “Honicí psy také nezveš na večeři” se během instruktáže nesetkala s nadšeným přijetím, protože z ní je cítit pořádná dávka arogance. Ale zapamatovali si ji asi všichni.
Na pomoc malým šedým buňkám
Poslední ze tří jarních ANIMA Instruktáží věnovaných vedení lidí mimo vyježděné cesty bude ve čtvrtek 12. června od 13 hodin. Volně navazuje na předchozí dvě, ale je možné ji absolvovat samostatně.
Čím se budeme zabývat? Slavný detektiv Hercule Poirot z románů Agathy Christie se při řešení zapeklitých případů spoléhal na své “malé šedé buňky”. Vedoucí projektů i každý manažer usilující o důležitou změnu také potřebuje v určitých situacích mozek zapnout naplno. Jak pro to vytvořit správné předpoklady a jakých nástrojů využít, tím se bude zabývat právě instruktáž “Malé šedé buňky projektů”. Můžete se na ni přihlásit, když kliknete zde.