Firemní břečťan - ozdoba nebo ohrožení?
Břečťan je ozdobná rostlina. Ale také může zadusit strom. Podobně jako některé názory na řízení firmy.
Peníze v bance - hlavu na špalek
Dobře vedená firma nemá na účtech zbytečné peníze. Hned s nimi něco podnikne - vyplatí je na dividendách, zpětně odkoupí akcie, koupí za ně jinou firmu.
Běda manažerům, kteří by v minulých desetiletích tuto zásadu nedodrželi. Analytici na burze by jim vystavili špatné vysvědčení, akcionářští aktivisté by žádali jejich hlavy.
Myšlenky, o něž se ta zásada opírala, nejsou nijak zvlášť hluboké, ale na většině business škol se celá desetiletí opakovalo, že se tak úspěšné firmy chovají.
Vždy mě naplňovalo veselím, když hlasatelé té zásady komentovali výsledky hospodaření například Microsoftu. Museli se vyrovnat s tím, že taková úspěšná firma držela na účtech desítky miliard dolarů údajně podle pravidla Billa Gatese, že Microsoft má mít na účtech tolik peněz, aby přežil celý rok, i kdyby za tu dobu neutržil ani dolar.
A proč si peníze schovává Toyota? V komentářích jako by zazníval hluboký povzdech - holt i velké a úspěšné firmy tropí hlouposti.
Jenomže teď se na obzoru vynořila krize a všechno vypadá jinak. Samozřejmě ani takový Microsoft nemá vyhráno. Říká se, že o tom, jak úspěšně přečkáte recesi, nerozhoduje ani tak které náklady omezíte, ale jak je omezíte, a hlavně, které náklady vůbec neomezíte. A to si Microsoft s 20 miliardami dolarů na účtech může promýšlet s větším klidem.
Uvedli jsme jen jednu zásadu řízení firem, pod níž se při závanu krize hroutí hliněné nohy, ale našlo by se jich mnohem víc. Vypadají mnohdy krásně, ale podobně jako ten břečťan hrozí, že Vám zadusí firmu.
Jak se jich zbavit? Nejdříve je nutné vědět, odkud se na Vás připlazily.
A není to obr Koloděj …
Jak by se všechno zjednodušilo, kdyby zazněla osvobozující věta “A není to obr Koloděj, je to princ Jasoň!” jako ve Smoljakově a Svěrákově hře. Věděli byste “ano, tady je Krátkozraký, který mě tím břečťanem omotával” a začali byste zachraňovat strom.
Tak to bohužel nebývá. Možná jste nedávno v časopise Respekt zahlédli článek Jana Macháčka “O hamižnosti a teflonových ekonomech”, který zkráceně reprodukuje článek Yvese Smitha, v němž si autor klade otázku “Proč je ekonomie teflonovou disciplinou, zcela neschopnou připustit si a přiznat chyby?” Pravidelní čtenáři ANIMA Forbíny si nad větami
“Psychiatři, sociální pracovníci, policisté, rodiče – ti všichni dobře vědí, že nekontrolovaná, nezdrženlivá a nesvědomitá touha po něčem není dobrá věc. Potíž je v tom, že ekonomům to většinou pořád ještě nedochází.”
mohli vzpomenout na články “Odkud jste často viděli vylézat neštěstí?” a “Kočka leze dírou ve vaší firmě”
Když Krátkozraký mlčí
Jak to zařídit, když Krátkozraký, který mě podobnými zásadami léta zásoboval, neuznává, že jejich kvalita je sporná? Co dělat, když je “břečťan” zamíchán mezi mými vlastními myšlenkami? Protože jsem například podlehl kouzlu různých metodologií a věřil, že jimi nahradím pořádné přemýšlení?
Máte nějaký plán, jak začít břečťan odmotávat? Připojte laskavě svůj komentář. Po dobrých zkušenostech s článkem “Jak se připravíte na krizový let?” nabízím možnost i pro ty, kteří něchtějí s kůží na trh - můžete mi poslat e-mail na adresu michal@anima.cz a já na Vaše myšlenky navážu v dalších článcích.
06/02/2009 v 11:20 pm
To je těžké. Pokud je břečťan zamotaný mezi myšlenkami, jen těžko přetěžko se rozezná a revidovat úplně každou svoji myšlenkou ze všech stran prostě nejde.
Pár univerzálních drobností se snad ani nedá brát jako plán:
-Uchovávat si zadní vrátka a rezervy, protože to jak se mám teď není na věčnost.
-Uvědomovat si, že když fakta odporují teorii, je chybná teorie.
-Že sebejistější předpoklad se může změnit.
-A hlavně se z chyb poučit - když něco selže, rozpoznat příčinu.
07/02/2009 v 8:11 am
Začít odmotávat břečťan mi pomohl Model EFQM. Inspiroval mě k “pročílkování”, přemýšlení v hodnotách raději než v penězích, přispěl k tomu, že jsem začala přemýšlet nad svým vlastním životním posláním a pomohl mi zaostřit mé představy o budoucnosti (vizi), také mi pomohl pochopit co znamená učit se a vytvářet nové znalosti. Neodmotávám však všechny liány břečťanu. U některých mám pocit, že bych si je mohla strhnout na krk a zadusili by mě (tady narážím na tlak skupiny, společnosti). Těm se pak snažím jen vyhýbat.
10/02/2009 v 10:52 am
V souvislosti s krizí mi nedělá radost jedna věc. Mám pocit, že převažují diskuse nad tím, jaká odvětví odumírají a jak jim pomoci a jen málo se diskutuje nad tím, která odvětví poskytují služeb a zboží málo a jak těmto odvětvím pomoci se rozvinout. Když použiju přirovnání k břečťanu, mám pocit, že jako společnost se snažíme břečťan ještě přidržovat a přitom po mnohem užitečnějších rostlinkách dupeme.