ANIMA Forbína

“Táto, ten Jára Cimrman a Bedřich Smetana opravdu žili, nebo je to nějaká sranda?”, ptá se v jednom starém Renčínově vtipu žena čtoucí časopis.

Podobnou otázku řeší manažer, když zjistí, že některé zásady vedení lidí a řízení firem, které mu vtloukali do hlavy, mají pochybnou hodnotu. Má se podle nich dál řídit a čekat až mu to celé spadne na hlavu, nebo všechny naučené zásady rychle opustit a spoléhat se jen zdravý rozum? Takhle formulovaná otázka je položená stejně chybně, jako ta o Cimrmanovi a Smetanovi.

Před nějakou dobou se objevil text, který pro Vás může být velmi užitečným vodítkem, jak oddělit myšlenkový koukol od pšenice. Více se dozvíte v tomto článku.

Břečťan a barabizna

V minulém článku jsme podezřelé a hojně šířené zásady řízení firem a vedení lidí přirovnali k břečťanu, který sice hezky vypadá, ale hrozí zadusit strom.

Skončili jsme otázkou “Máte nějaký plán, jak začít břečťan odmotávat?”

Hned v prvním komentáři k článku pan Wu velmi přesně vyslovil, co Vás nejspíš napadne, když o tom začnete přemýšlet:

“To je těžké. Pokud je břečťan zamotaný mezi myšlenkami, jen těžko přetěžko se rozezná a revidovat úplně každou svoji myšlenkou ze všech stran prostě nejde.”

Opusťme teď přirovnání k břečťanu a sáhněme k dramatičtějšímu obrazu. Na soustavu názorů, které nosíme v hlavě, se podívejme jako na dům.

Je vystavěný z materiálu, který jsme posbírali během svého dosavadního života -  ze zkušeností, z toho, co jsme se naučili ve školách, na školeních, co jsme někde slyšeli nebo se dočetli.

Jaká je kvalita toho materiálu? Tvoří soustava našich názorů pevnou stavbu nebo spíš barabiznu z fotografie na začátku tohoto článku?

Hned je vidět, proč je tohle přirovnání dramatičtější . Břečťan zamotaný mezi zdravými myšlenkami sice může být těžké rozmotávat, ale když budu odstraňovat nekvalitní části nosné zdi, je to mnohem riskantnější, může mi to celé spadnout na hlavu.

Poklepání na manažerskou hlavu

Zkusme schválně poklepat na zeď  názorů soudobého manažera a podívat se na názory, které tam můžeme najít:

• dobrá firma nedrží na účtech větší finanční rezervy,
• má sformulovanou vizi a misi,
• má zaveden systém strategického plánování,
• provádí pravidelné hodnocení zaměstnanců,
• řídí pomocí cílů (management by objectives),
• nemůže řídit to, co nedokáže měřit,
• má zavedeno procesní řízení.

Jistě byste ten seznam dokázali prodloužit, ale pro ilustraci to stačí.  Co z toho jsou pevné kvádry, co třeba jenom uschlé bláto?

Asi Vám neuniklo, že hned na první místo v seznamu jsme umístili názor, kterým jsme se zabývali v minulém článku. Názor, který se sice učí snad na všech business školách, ale kterým se neřídili např. v Microsoftu a jak je teď vidět, dobře udělali.

Od té doby, co vyšel minulý článek, jsem o tom názoru měl možnost mluvit s bývalým majitelem velmi úspěšné české firmy, který ji před několika léty prodal velké mezinárodní skupině. Míval ve zvyku držet rezervu ve výši půlročních mzdových nákladů.  Nové vedení ji hned  “vyluxovalo”.  Dovedu si představit, že se přitom cítili jako vzdělaní manažeři, kteří uklízejí po nevzdělaných buranech.

První položka na našem krátkém seznamu tedy určitě není žádný žulový blok. Co ta druhá? Musí mít dobrá firma kvalitní vizi a misi?

Možná si ještě vybavíte rok 1993, kdy se Lou Gerstner ujal vedení firmy IBM. Ta tehdy byla ve volném pádu, hrozila jí ztráta 16 mld. dolarů a rozpad. Všichni očekávali, s jakou vizí přijde nový šéf a elitní útvary, které se vizí a misí v IBM zabývaly, jistě netrpělivě přešlapovaly. Gerstner je tehdy ohromil větou: “To úplně poslední, co IBM právě teď potřebuje, je vize”.

A jak asi víte, pomohl IBM vrátit se na výsluní.

Takže i nad druhou položkou na našem seznamu visí otazník.

Máte pochyby o některých  dalších položkách? Co uděláte? Pokušení reagovat jako ta paní v Renčínově vtipu je velmi silné.

Hazardér nebo bezdomovec?

První z možností, která se nabízí (= Jára Cimrman a Bedřich Smetana opravdu žili), znamená zahnat pochyby, dál přebývat v té myšlenkové barabizně a doufat, že nás nepohřbí.

Druhá možnost (=  je to nějaká sranda) znamená “všechny ty pitomosti” opustit, řešit jen to nejnaléhavější a řídit se pouze svým zdravým rozumem.  Znamená to zvolit život myšlenkového bezdomovce.

Naštěstí je tu i třetí možnost, která před mnoha lety napadla jednoho mladého Francouze.

Smetana žil, ale Cimrman, to je taková sranda

Toho Francouze zaměstnávala stejná otázka jako teď nás a od něho jsme si také vypůjčili přirovnání k myšlenkové stavbě.

Měl za sebou studium na velmi prestižních školách, ale uvědomoval si, jak různou kvalitu mají názory, které si osvojil. Napsal:

“Uvědomil jsem si už během svého vysokoškolského života, že není  možné si představit žádný názor, jakkoli absurdní a neuvěřitelný, který by nebyl zastáván některým z filosofů.”

Jednou, když byl na cestách, uvázl kvůli špatnému počasí v kterémsi německém městě. Místo toho, aby jen tak zabíjel čas, strávil celý den přemýšlením, jestli přece jenom neexistuje jiné řešení než ta dvě, která jsme popsali.

A něco ho napadlo - způsob, jak opustit svou myšlenkovou barabiznu a vystavět si pevný dům. Po třech měsících už si byl jist, že to funguje.

O mnoho let později o tom napsal. Ne proto, aby ostatní přesvědčoval, že mají použít stejnou metodu, ale aby je seznámil s tím jak postupoval on a co mu to přineslo, aby mohli uvážit, jestli něco z toho je použitelné i pro ně.

Kdo to byl?

Nebyl to Jára Cimrman, to jste poznali už z jeho národnosti. Byla to skutečná osoba, o níž jste určitě slyšeli.

Jeho jméno uvedeme až v příštím článku. Do té doby můžete hádat a při tom více nahlédnout, jakým způsobem byla stavěna budova  Vašich názorů.

Aspoň pro mne to bylo velmi poučné. Ve škole jsem o tom člověku slyšel, dokonce mě naučili citovat větu z textu, který nás teď zajímá, ale to všechno způsobem, který ve mně potlačil jakoukoliv touhu dozvědět se o tom něco víc.

Že je ten text jako psaný na objednávku pro dobu, kterou právě prožíváme, na to jsem příšel úplnou náhodou.

Možná Vy jste na tom lépe a až si přečtete  následující myšlenky o zdravém rozumu, budete doma.

Zdravý rozum Váš a Vašich spolupracovníků

Hned zkraje toho textu se píše:

“Zdravý rozum je ze všech věcí  rozdělen mezi lidmi nejrovnoměrněji, protože každý cítí, že je jím tak hojně vybaven, že i ti, které je nesnadné uspokojit ve všem ostatním, si obvykle nepřejí, aby ho měli více než ho už mají”.

Pozor! To není vtip ani ironie. Autor opravdu vychází z toho, že lidé jsou obdařeni zdravým rozumem. Problém je v tom, že je třeba se rozum naučit používat. Jak říká:

“Protože mít mohutný intelekt nestačí, prvotní požadavek je správně ho používat … a ti kteří cestují velmi pomalu mohou udělat větší pokrok, jestliže se drží přímé cesty než ti, kteří běží, ale opustí ji.”

Už jste doma? Příště se dozvíte, kdo to byl, i něco více o jeho metodě.

To se můžete dozvědět v hojnější míře už tento čtvrtek 19. 2. na instruktáži “Řízené přemýšlení”, která je věnována právě tomu, jak mobilizovat a usměrnit zdravý rozum Váš i  Vašich spolupracovníků - umění, které má zvlášť v obtížných dobách cenu zlata.

Přihlásit se můžete ještě do úterý 17. 2. do 14:00. Začnete tak, že

kliknete zde.

V krajním případě se můžete přihlásit i e-mailem na adresu office@anima.cz .
Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 16/02/2009 v 4:17 am a je založen v kategorii Myšlení. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.