ANIMA Forbína

Co je ve Vaší firmě nejcennější? Co je třeba za každou cenu uchovat i v krizových dobách? Na tuto otázku často slýchám - zejména v poslední době  - stejnou odpověď. A ta naštěstí ukazuje cestu k překonání obtížného období, jestliže si připomeneme pozoruhodný příběh Záchranné flotily. O tom je tento článek.

The ships are coming - lodě připlouvají

Obrázek na začátku článku je válečný plakát z I. světové války. Jako by vítězoslavně křičel: “Flotila pluje plnou parou - nepřátelé třeste se, spojenci radujte se.”

Tu flotilu postavila EFC - Emergency Fleet Corporation (Společnost Záchranné flotily.)  Její jméno najdete v pravém dolním rohu plakátu. EFC měla být na co hrdá - ty lodě postavila v rekordně krátké době. Dohromady nějakých tisíc lodí.

Aby to dokázala, musela vyřešit obrovský problém - během krátké doby zvýšit v loděnicích počet kvalifikovaných pracovníků  na desetinásobek.

Naučit se, jak to dokázala, Vám může kupodivu pomoci, i když teď stojíte před opačným problémem - počet lidí snížit.

Nechoďte pryč! Prosím Vás!

I manažeří, kteří teď musejí propouštět, často odpovídají na otázku, co je v jejich firmě nejcennější: “Lidé. Jestliže přijdu o klíčové lidi, mohu to celé zavřít.” Co mohou dělat, aby je udrželi? Dvě opatření jsou samozřejmá:

1. Na těch klíčových lidech nesmějí ani teď přehnaně šetřit.
2. Nesmějí dopustit, aby ve firmě panovala nejistota ohledně propouštění, protože ti nejlepší v takové atmosféře odejdou nejdříve.

To jsou samozřejmě naprosto rozumná defenzivní opatření. Ale nechybí tu něco?

Není to málo, Antone Pavloviči?

Vzpomínáte na scénu z filmu “Jára Cimrman ležící, spící”? Jára Cimrman jde okolo A. P. Čechova a ptá se ho, co to píše. “Dvě sestry”, odpovídá Čechov. “A není to málo, Antone Pavloviči?”, ptá se Jára Cimrman.

Díky Cimrmanově otázce nakonec Čechov napsal slavné “Tři sestry”.

Díky příběhu Záchranné flotily a roli, kterou v něm sehrál jistý Charles R. Allen, můžete své firmě nebo svému útvaru dodat vitalitu a ani v obtížné době se nemusíte omezovat jen na ta defenzivní opatření.

Co Charles Allen dokázal? Během dvou let vyškolil tisíc instruktorů a s jejich pomocí 88 tisíc nových dělníků pro loděnice. Po válce o tom napsal knihu, která vyšla v roce 1919 a jmenuje se “The instructor - the man and the job” (Instruktor - člověk a profese). Na první pohled nevypadá moc přitažlivě, je hodně obsáhlá a má poměrně nevábný podtitul “Příručka pro instruktory průmyslových a odborných předmětů”.  Ale obsahuje skutečný poklad.

Co takhle něco na ukázku ze strany 135? Udělá to na Vás dojem?

Neudělalo to dojem? Máte štěstí, protože na mne ta kniha obrovský dojem udělala a jsem připraven se s Vámi podělit o to, kde jsou v ní ukryté valouny zlata.

Průsečík dvou životů

Nejspíš je to souhra okolností, že mne ta kniha tak zaujala. Padla totiž do průsečíků mých “dvou životů”. Ve svém prvním životě jsem 18 let učil na Matematicko - fyzikální fakultě UK a skutečně mě hodně bavilo přemýšlet o tom, jak i dosti složité věci vyložit přístupným způsobem. Ve svém druhém životě se skoro stejně dlouho věnuji manažerskému poradenství. Nad tou knížkou se obojí typ zkušeností setkal a to, co jsem četl, mě uchvátilo.

Držel jsem v ruce promyšlenou, prakticky ověřenou a nesmírně jednoduše vysvětlovanou cestu profesionálního tréninku.  Dokonce jakousi životní filozofii člověka, který se tomu zasvětil. Několik týdnů jsem knihu četl pozdě do noci. Ne, že bych 373 stránek nedokázal přečíst rychleji, ale četl jsem pomalu a přemýšlel o tom, do jaké míry se to, co Allen popisuje, uplatní v moderních firmách, a to nejen v dělnických profesích, ale třeba v softwarových firmách, firmách poskytujících finační služby nebo třeba při tréninku přepážkových pracovnic.

Dá se stručně říci, na čem je Allenův přístup založen? Snažit se takovou knihu vystihnout v několika řádcích je nebezpečné, ale zkusme to.

Stavba bez plánu

Tato fotografie, kterou uveřejnil Steve Rhode na Flickru, ukazuje, jak může vypadat výsledek stavění bez pořádného plánu.

Obrázek, jak firmy budují své know-how, velmi často vypadá z odstupu ještě o něco hůře - asi takto: tady se staví zeď, která sice není zapotřebí, ale třeba se později hodí, tady asi nějaká zeď chyběla, protože se tu kus minulý týden zřítil, tady se to nějak kácí, mělo by se to rychle něčím podepřít, …

Zblízka to vypadá takto: nového zaměstnance hodí do vody, ať se snaží a odkouká něco od ostatních, konec konců může se zeptat. Někdy mu nějaká dobrá duše sama od sebe poradí, ale bohužel je to dobrá duše, která patří k nejslabším pracovníkům. Nebo ho někdo dostane na starost, ale učí ho to úplně nemožným způsobem, atd. atd.

Anebo to vypadá takto: firma má propracovaný systém školení a pečlivě vybraného dodavatele, který vše “dodá na klíč”.

Allenův způsob vypadá jinak. Stavba know-how má probíhat jako u zkušené stavební firmy. Předávání (a zdokonalování!) know-how je založeno na vlastních pracovnících, kteří know-how v praxi nejlépe ovládají a kteří navíc dostanou tvrdou průpravu, jak se know-how předává. Očekává se od nich, že ho budou předávat stejně rychle, fortelně a se stejnou zárukou kvality, jako to, v čem vynikají.

S překvapením zjistíte, že se po nich chce, aby při přípravě svého “kurzu” zvládli i to, co bychom v dnešní terminologii nazvali analýzou a optimalizací procesů. Jenže v lidštější a často plodnější podobě než jsme zvyklí.

To je také důvod, proč Vám Allenův přístup může být užitečný i když momentálně nepotřebujete zaškolit nové pracovníky, ale hledáte, kde ušetřit - zkusit najít způsob, jak věci dělat jednodušeji a eliminovat to, co zákazníkovi nic nepřináší.

Každá legrace něco stojí. Co stojí tahle?

Dobrá, špatná a dobrá zpráva

Dobrá zpráva je, že jít Allenovou cestou můžete bez dodatečných finančních výdajů. Nebudete najímat externí lidi, práci budou provádět vaši vlastní lidé.

Špatná zpráva může být, že je to tvrdá práce. Zvlášť náročný je boj s intelektuální leností, která se při předávání know-how často vyskytuje. Citovaná kniha ukazuje, jak dobře to Allen z praxe znal: pasáží, kde říká “a zde si líní instruktoři obvykle zkracují cestu takto …” je v ní nepočítaně. A to, co uvádí jako odstrašující příklad, by asi v mnohých firmách nazvali nadstandardem.

Bojovat  s leností je těžké, jenomže řekněte, kdy se naskytne lepší příležitost si s ní zabojovat, než je právě teď?

A na závěr dobrá zpráva: chcete-li se dozvědět to nejdůležitější z Allenova přístupu a odstartovat revitalizaci své firmy nebo útvaru, máte výběr dvou termínů:

23. dubna 2009  a 29. dubna 2009

(v záloze je ještě náhradní termín),

kdy proběhne intenzivní manažerská instruktáž

“Rozmnožujte firemní know-how”

v obou případech od 13:00 do 17:00.

Podrobnější informace, faxovou i on-line přihlášku najdete, když

kliknete zde.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 07/04/2009 v 12:43 am a je založen v kategorii Kaizen, Krize, Vzdělávání. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.