ANIMA Forbína

Jak vypadá stav Vaší morálky ve srovnání s průměrem? Výsledky ankety z minulého článku poskytují zajímavé náměty k přemýšení a o nich také je tento článek. Jeho závěr Vám dokonce může otevřít cestu mezi nevšední lidi.

Jak anketa dopadla

Do chvíle, kdy píši tento článek, v anketě z minulého článku odpovídalo  28 čtenářů z celkového počtu 239 exkluzivních návštěv registrovaných počítadlem. Opět velmi dobré procento odpovědí. Děkuji všem, kdo se zúčastnili.

V anketě jste umisťovali svůj “morální index” do deseti pásem v rozsahu 1 - 100 bodů. Morální index vyjadřoval Váš pocit, jaká je úroveň Vaší morálky ve srovnání s celostátním průměrem. Tady jsou výsledky (procenta jsou zaokrouhlena na celá čísla):

• 91 - 100:    1 hlas    tj. 4% všech hlasů
• 81  -  90:    9 hlasů  tj. 32% všech hlasů
• 71  -  80:    9 hlasů tj. 32% všech hlasů
• 61  -  70:    6 hlasů tj. 21% všech hlasů
• 51  -  60:    2 hlasy  tj. 7% všech hlasů
• 41  -  50:    1 hlas    tj. 4% všech hlasů

a nejnižší čtyři pásma na stupnici zůstala prázdná.

Až na jednu výjimku tedy respondenti vnímali stav své morálky jako nadprůměrný. Nedivil bych se, kdyby to tak nějak bylo. Jak znám některé z čtenářů, možná to odpovídá pravdě. Možná?

Háček je v tom, že kdybychom položili tutéž otázku reprezentativnímu vzorku celé populace, asi bychom dostali podobný, nebo ještě lepší výsledek. Dočetl jsem se, že když podobnou anketu v prosinci 1996 uspořádal Wall Street Journal mezi podnikateli, umístilo se jich 50% do pásma 90 a výše a pouze 11% bylo na škále od 74 níže. Takovýto výsledek už naznačuje, že vnímání úrovně vlastní morálky bývá zkreslené, lidé mívají tendenci se považovat za morálnější než jsou.

Podobné zkreslení se objevuje nejen u morálky. Analogické ankety například ukazují, že lidé se většinou považují za nadprůměrné řidiče. Jak takové zkreslení vzniká?

Úspěch mívá mnoho tatínků, neúspěch je sirotek

Je to pořád stejná písnička: úspěchy rádi přičítáme sobě, neúspěchy nepříznivým vnějším okolnostem nebo druhým lidem. Když se mi podaří udržet vůz na kluzké silnici, je to důkaz mých řidičských kvalit, když se o chvíli později málem srazím na křižovatce, mohla za to ta kráva ve fabii, co přijížděla zprava po hlavní silnici.

U morálky je to ještě mnohem výraznější než u řízení auta. Vypadá to, že je pro lidi otázkou životní důležitosti uchovat si pocit, že na tom nejsou s morálkou zase tak špatně. Znovu a znovu se ukazuje, že si takové přesvědčení udržují i největší darebáci a krvaví zločinci. I takový Al Capone byl podle všeho skálopevně přesvědčen o svém vysokém morálním standardu.

Jak si vylepšujeme představu o úrovni své morálky? Protože je to pro nás tak důležité, dokážeme při tom být nesmírně vynalézaví. Omezím se tady jen na úplný základ.

1. Pěstujeme si několik oblastí, kde skutečně děláme něco dobrého nebo kde třeba prokazujeme sebekázeň. My možná přispíváme pravidelně na nějaké dobročinné konto, známí mafiánští kmotři vydržovali děti svých předních hrdlořezů na studiích, majitelé heren přispívají na sport, Adolf Hitler se mohl chlubit, jak rychle Německo hospodářsky pozvedl, možná pro něj bylo důležité i to, že byl abstinent,  přísný vegetarián a miloval zvířata.  Když pak někdy přijde řeč na morálku, stočíme okamžitě oči na tuto svou výkladní skříň a kocháme se. A kocháme se.
2. Staráme se o to, abychom pro co nejvíce věcí, které děláme, získali nějaký “certifikát”, že je to v pořádku. Sbírka takových certifikátů může být nádherně pestrá: přesvědčení (v lepším případě dokonce podložené nějakým průzkumem), že to, co dělám, dělá spousta dalších lidí, názor celebrity, nebo třeba poučka “To je holt byznys.” Určitě znáte i další takové certifikáty.
3. Od věcí, u nichž bychom sami sebe těžko přesvědčili, že jsou v pořádku, odvracíme zrak a říkáme “Na to raději nemyslím” nebo “Dělám svou práci a o tohle se nestarám.”

K větám “To je holt byznys“ a “Dělám svou práci a o tohle se nestarám” se ještě v závěru vrátíme.  Teď před námi stojí klíčová otázka:

Dobře, trochu si vylepšuji představu o své morální úrovni - no a co?

Chybné údaje výškoměru

Jestliže si nastavím na morálním výškoměru “příznivější” údaje, hned se cítím lépe. Bohužel si tím zadělávám i na nepříjemná překvapení. Jak taková nepříjemná, někdy fatální překvapení mohou vypadat?

Mohou se  týkat společnosti jako celku, nebo lidí nám nějak blízkých, nebo nás osobně. Dvě první možnosti jen rychle přeběhnu, soustředím se na poslední možnost, která se Vás i mne týká bezprostředně.

Důsledky pro společnost jako celek se dají vyjádřit větou

“K tomu, aby triumfovalo zlo, úplně stačí, když dobří lidé nedělají nic.”

Tuto větu s menšími modifikacemi jsem slyšel připisovat několika slavným lidem. Nejspíš ji řekl kdekdo. Prostě proto, že je to pravda. Do stejného okruhu patří i vyjádření Tomáše Bati k Velké hospodářské krizi - asi je znáte, ale můžete si je připomenout, když kliknete zde.

Důsledky pro blízké lidi vyjadřuje třeba věta Martina Luthera Kinga, ze které až mrazí:

“Na konci si nebudeme pamatovat slova svých nepřátel, ale mlčení svých přátel.”

Důsledek pro nás osobně by se dal vyjádřit parafrází věty z novoročního projevu Václava Havla v roce 1990:

“Tento život nevzkvétá.”

Co znamená, že náš život nevzkvétá, tomu věnujeme celý souvislý text, na nějž najdete odkaz na konci tohoto článku. Text si můžete stáhnout a vytisknout. Dozvíte se také, jaký má onen text vztah k tomu, co jsme minule označovali slovem SLUŽBA.

Před tím se ještě chvilku budeme věnovat pěti krátkým, zhruba minutovým sekvencím z filmu “Hoří má panenko”. Jsou skvělým studijním materiálem k našemu tématu a byl by hřích jich nevyužít.

Zloděj bez losu u nás neexistuje

Když minulý ministr financi Eduard Janota začal opatrně zmiňovat možnost státního bankrotu, doslechl jsem se, jakou paniku to vyvolalo v okruhu jistých lidí z firem přisátých na státní rozpočet. Prý se vyděsili, že “tombola už je úplně rozkradená.” To ukazuje, jakým pokladem ten film může být při uvažování o etických otázkách.

Máte-li tu možnost, podívejte se na krátké video, které se Vám otevře, když kliknete zde.

Etická témata jsou u nás téměř tabu, toleruje se jen několik vybraných podtémat - pohoršovat se nad korupcí nebo třeba diskutovat o firemním etickém kodexu. Jestliže nějaká mimořádná údalost přece jen vyvolá spontánní rozpravu, jak to podle Vašich zkušeností vypadá? Mně připadá, že to často kopíruje strukturu sekvence, kterou jste právě viděli: bezradnost, neuvěřitelné myšlenkové kotrmelce a konečně čekání až někdo zklidní atmosféru, řekne, že není zase tak zle, a nabídne pozitivnější pohled na situaci: “Zloděj bez losu u nás neexistuje”.

U další ukázky (klikněte zde) si všimněte tří věcí:

1. Amatérského pokusu dát věci do pořádku: my zhasneme a vy to tam vrátíte. Jestliže zapátráte v paměti, možná si vzpomenete na podobné pokusy i na závěr, který si z nich leckdo odnese: zkoušeli to napravit a bylo to ještě horší.
2. Všimněte si několika detailně zabraných tváří v sále. Text připojený k tomuto článku Vás snad přivede k tomu, že si začnete představovat, jak by se Vaši spolupracovníci tvářili, kdybyste jim navrhl(a), že si na téma etiky občas něco řeknete. Když si představíte, jak by se  po takovém návrhu tvářili, jaké to bude ve srovnání s tvářemi v této ukázce? Lepší? Stejné? Nebo dokonce horší?
3. Za povšimnutí stojí figurka hasiče, který se snaží vrátit ukradenou tlačenku. Je třeba si připomenout, že on nebyl zloděj. Představuje důležitý typ “pitomec starej poctivej”. Máte-li čas ještě na tři další ukázky o jeho zápase o poctivost, přehrajte si:

nejprve tuto ukázku, potom tuto ukázku, nakonec tuto ukázku.

Díky Formanově filmu jste nyní ještě o něco lépe připraveni k četbě připojeného textu.

Kniha pro Vás?

V minulém článku jsme avizovali, že ještě před koncem tohoto roku spustíme něco, co jsme nazývali slovem SLUŽBA. Nechceme Vás najednou zavalit příliš mnoha detaily, a proto ji vysvětlíme v několika po sobě jdoucích článcích.

Úplně rámcovou představu byste měl(a) získat z těchto dvou bodů:

• Základem bude knížka zabývající se manažerskou etikou, kterou po částech můžete dostávat do konce března 2011. V centru pozornosti knihy jsou věty jako “To je holt  byznys” a “Dělám svou práci a o tohle se nestarám”, které jsme v tomto článku vypíchli.Říkáme-li takové věty, znamená to obvykle, že jsme lapeni do sítě, ze které se nemůžeme dostat. Člověk lapený v síti se v ní někdy vztekle zmítá, někdy odevzdaně leží. Existuje i třetí možnost - klidně ležet, pozorně prohlížet, jak je síť kolem nás poskládaná a jak by bylo možné se z ní dostat. Tuto třetí cestu budeme v knize sledovat.Nečekejte tedy apely na etičtější chování a rázné akce. Na Vašem dosavadním chování se toho v průběhu četby asi moc nezmění, ale v příznivém případě se dostanete do situace, kterou tolik milují i filmoví diváci - věznitelé si myslí, že je protagonista pevně spoutaný, ale jemu se podařilo nenápadně uvolnit pouta a už jen čeká na vhodnou příležitost.
• Může se stát, že při přemýšlení, zda se do knížky pustit, zjistíte, že o ni nestojíte prostě z toho důvodu, že otázky etiky jsou na Vaší agendě někde úplně dole. To je opravdu vážná překážka a  je cenné, když člověk sám sobě nalije čistého vína. (Tím se i ta položka posune na agendě o kousek výše. )  My jsme ze své strany udělali maximum pro to, abychom odstranili obligátní překážky - nedostatek času nebo peněz.

A teď tedy, jak si to můžete ohmatat.

Klikněte zde a zobrazí se Vám pdf soubor, který je úvodem knihy, kterou můžete do konce března 2011 postupně dostat e-mailem v týdenních dávkách.  Proč v týdenních dávkách, o čem kniha bude, to všechno se dozvíte, když si úvod (vytisknete a) přečtete.

Jestliže se Vám úvod bude líbit, pošlete na adresu

michal@anima.cz

svou e-mailovou adresu, na kterou Vám máme poslat (samozřejmě zadarmo a bez jakýchkoli závazků) první kapitolu knihy. Tím budete vtaženi do systému a místo dlouhého vysvětlování získáte praktickou představu, jak to funguje a co Vám to dává.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 07/12/2010 v 2:00 am a je založen v kategorii Charakter, Oznámení, Komunikace, Vzdělávání. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.