Manažer, který je příliš živý. Jako Vy?
Profesor J. E. Eames, rektor Brakespearské koleje v Cambridgi hlásal na univerzitě filosofii pesimismu. Jeho názory by se daly shrnout větou “Život nestojí za to, abychom ho žili”. Jednoho dne byl tento důstojný a všemi uznávaný muž ve vlastním domě přepaden šíleně vypadajícím člověkem, podle všeho odhodlaným vraždit. Neznámý vytáhl revolver. Ozvalo se cvaknutí kohoutku. Zamířil. Profesor v hrůze začal žadonit o život. Během krátké chvilky svým chováním úplně popřel, co léta přednášel.
Tato epizoda se mi vryla do paměti nejvíc z celé Chestertonovy knihy “Muž, který byl příliš živý”. Obsahuje něco, co s užitkem mohou využít všichni manažeři, a dokonce je od ní možno vykročit na cestu ke zvládání věcí efektivně a bez zbytečného stresu.
Člověk, který profesora přepadl, byl jakýsi Innocent Smith. Ve skutečnosti ho nechtěl zabít. Navštěvoval jeho přednášky a chtěl se jen přesvědčit, jak je má brát vážně.
Innocent Smith byl i jindy “příliš živý”. Například jednou ho svědkové viděli, jak v noci lezl po střechách a vikýřem vnikl do jakéhosi domu. Později se ukázalo, že to byl jeho vlastní dům. Jindy po něm vystartovala policie, protože dramatickým způsobem unesl jakousi ženu. Jak už asi tušíte, byla to jeho manželka. Byla poměrně otrávená, když ji osvobodili, protože si to docela užívala.
Tam, kde ostatní přestávali žít, Innocent Smith byl živý. Podle běžných měřítek až příliš živý. Tam, kde ostatní přestávali vidět lidi a věci, protože je měli před očima každý den, on nacházel způsoby, jak je spatřit jakoby poprvé. Když se v noci opatrně kradl chodbou a snažil se vidět vlastní dům očima zloděje, viděl i sám sebe v úplně jiném světle.
Ředitelský vikýř?
V mnoha velkých firmách mívají ředitelský výtah - výtah, u kterého ředitel ráno zaparkuje v podzemní garáži a vyjede jím do nejvyššího patra přímo ke vchodu do své pracovny. Asi tam nenajdete ředitelský vikýř - “kterým náš pan ředitel tuhle v noci přivedl dozorčí radu”.
Přitom každému manažerovi jenom prospěje, když do práce občas přijde neobvyklým způsobem. Nemusí to být zrovna vikýřem, stačí přijít tak, jak přichází řadový zaměstnanec, nebo jako zákazník, nebo jako obchodní partner, nebo jako … . Od několika vynikajících manažerů vím, že něco podobného praktikují.
Na ANIMA Klubu například kdysi jeden z členů vyprávěl, jak místo obvyklé pravidelné kontroly požárních hydrantů se rozhodli do firmy vstoupit a vidět ji očima hasičů, kteří přijeli hasit požár. Zatímco obvyklá kontrola by skončila obvyklým soupisem zjištěných závad, oni tehdy zjistili, že by firma lehla popelem, kdyby začalo hořet.
Pohled, který tu propagujeme, asi zastával i Heinz Nixdorf, když kdysi nechal postavit administrativní budovu u svých závodů v Paderbornu tak, že se do ní nedalo dostat jinak než přes výrobní haly. Úředníci si tak aspoň dvakrát denně připomněli, co je živí.
Opletačky s úřady, opletačky s podřízenými
Innocent Smith měl kvůli své “přílišné živosti” brzy velké opletačky s úřady. Na něco podobného si musí dát pozor i “příliš živý” manažer. Neobvyklé příchody do práce a toulky po firmě ještě nepředstavují vážné nebezpečí. Je-li generální ředitel zpozorován, jak stoupá po zadním schodišti, možná to rozvíří dohady. “Za kým tam chodí?” Ale tím to většinou končí, lidé si zvyknou a přínosy zřetelně převažují.
Větší nebezpečí číhá u pokročilejších aplikací principu, kterým se zabýváme. Vezměte si například metodu, kterou praktikuje a doporučuje S. Sample. Když na poradě vedení probírá aktuální záležitosti a přiděluje je svým náměstkům podle oblastí jejich kompetencí, čas od času udělá něco neobvyklého. U záležitosti, u které je všem jasné, kdo ji dostane na starost, řekne: “O to se postarám sám.”
Udělat něco takového amatérsky, bez řádné průpravy, může skončit demotivací nebo dokonce rezignací příslušného náměstka. V rukou mistra je to ovšem úžasný prostředek.
Šel do sebe a tři týdny ho pohřešovali!
Tato senzační zpráva z dílny V&W nás přivádí k myšlence, jak použít metod “příliš živého člověka” na svůj vlastní život. Je možné se čas od času do svého vlastního života vypravit vikýřem (a nezůstat příliš dlouhou dobu nezvěstný/nezvěstná)? Skutečně, takové postupy se s úspěchem používají. Například jedna z osvědčených metod zvyšování vlastní produktivity začíná takovou mnohahodinovou inspekcí vlastního psacího stolu, skříní, bytu, chalupy, auta, …
Chcete-li se o tom dozvědět více, zůstaňte na příjmu:
- V následujících týdnech se k tématu osobní produktivity budeme v článcích zde v ANIMA Forbíně několikrát vracet.
- Osobní produktivitou a způsobem jak věci zvládat bez zbytečného stresu se bude zabývat i baterie šesti ANIMA Instruktáží v prvním čtvrtletí 2007. Jak pokračují přípravy, můžete sledovat na stránce “Osobní produktivita”, kterou jsme založili zde v ANIMA Forbíně. Dostanete se na ni obvyklou cestou přes navigační lištu vpravo na hlavní stránce, nebo kliknutím na tento odkaz. To Vám pomůže včas si rezervovat potřebný čas a peníze.
- Protože se blíží Vánoce, je ve hře i překvapení.
Na úplný závěr jen připomenutí termínů a témat dvou nejbližších ANIMA Instruktáží:
- 23. 11. 2006: Rozhodování profesionála
- 30. 11. 2006: Nenechejte se odrovnat
K podrobnějším informacím se dostanete kliknutím na tento odkaz.
Autor článku: Michal Chytil
ANIMA Praha, www.anima.cz
14/11/2006 v 1:18 pm
Dobrý den, z technických důvodů jsem si vyzkoušel cestu do práce autobusem. První reakce byla již na vrátnici, kdy jsem čelil otázkám co se děje. Zda byla havárie atd. Odpověděl jsem, že tento týden jezdím jako řada ostatních autobusem. Bylo jasně vidět nedůvěřivé pohledy a myslím si, že si říkali, zda jsem nebyl sesazen. Vzhledem k tomu, že auto nebylo na dvoře na stálém parkovišti, řadu pracovníků jsem překvapil svou přítomností a domnívám se, že si museli narychlo změnit svůj plánovaný program. Při cestě zpět jsem nastoupil do autobusu a chtěl si u řidiče koupit jízdenku. Vzhledem k tomu, že jsem v peněžence nalezl jen platební karty s omluvou jsem vystoupil. Bankomat byl daleko a tak jsem se vydal pěšky. Cesta trvala 3/4 hodiny a já viděl kus krásné podzimní přírody a přišel jsem na několik nápadů, které mi ulehčí práci. V každém případě vřele doporučuji si to vyzkoušet na vlastní kůži .
14/11/2006 v 2:52 pm
Krásný příklad. Michal, který příspěvek o cestě autobusem do práce napsal, je jiný, mnohem lepší Michal, než ten Michal, který diskusi moderuje a píše tuto krátkou odpověď.