Co se určitě naučte od výsadkářů

“Naučit se číst mapu s vědomím, že půjde o život.” Tak nějak se dá ve stručnosti shrnout lekce, o níž je tento článek.


Na minulé instruktáži “Rozhodovat co nejlépe” se sešli lidé, kteří o rozhodování něco vědí. Už v prvních minutách jeden z nich začal mluvit o tom, jak je při rozhodování důležité mít záložní plán, druhý se zmínil o svých zkušenostech z orientačního běhu.

Díky tomu se mi vybavila zkušenost z výcviku výsadkářů, o níž píše Gary Klein v knize “Streetlights and Shadows”. Pomohla nám při další debatě o rozhodování a je jasné, že je důležitá i pro téma následující instruktáže “Jak učit dobře pracovat”. Nejspíš se hodí i Vám.

Nejprve tedy oč v ní šlo.

Výsadek za nepřátelské linie

Gary Klein měl v roce 1990 možnost na jedné vojenské základně sledovat výcvik posádek vrtulníků Blackhawk na simulátoru. Posádky měly za úkol vysadit jednotku hluboko na území nepřítele, a to během časového okna, kdy bude protiletecká obrana nepřítele umlčena, takže budou moci nerušeně přistát.

Členové posádek celou misi pečlivě naplánovali. Našli na mapě optimální trasu, kterou vytýčili pomocí jasně rozpoznatelných orientačních bodů. Zaznamenali, jaký kurz mají u každého orientačního bodu zvolit, aby se dostali k dalšímu. Odhadli, jak dlouho jim budou jednotlivé úseky cesty trvat, a plán vyladili tak, aby k cíli dorazili v určeném časovém okně.

Vypadalo to jednoduše, ale při simulovaném letu bylo všechno jinak. Žádná z posádek nedodržela svůj plán a jen jedna z deseti posádek dorazila k cíli v určeném časovém intervalu. Co se dělo? Každou z helikoptér někde během letu zachytil nepřátelský radar a začali po ní střílet. Pilot se spustil nízko nad zem, aby se skryl před nepřátelským radarem a těsně nad korunami stromů letěl nějakým údolím, aby se vyhnul střelbě. Když se po nějaké době vrtulník vznesl do větší výšky, posádka nevěděla, kde je, a dlouho jí trvalo, než se nějakým způsobem zorientovala.

Posádky toho zjevně měly ještě hodně co se učit. Možná nejdůležitější bylo naučíst se číst mapu jinak.

Zopakujme nejprve ještě jednou, jak to dělali začátečníci. Naplánovali si trasu, vytýčili zřetelné milníky a určili, jak postupovat od jednoho k druhému.

A teď co se měli naučit: prohlížet si mapu a přitom rovnou předpokládat, že se někde ztratí a budou mít velké problémy. Rozumějte mi dobře, nejde o to, že by měli vytipovat místa, kde by se mohli ztratit, a postarat se o to, aby se neztratili. To by odpovídalo mentalitě “řízení rizik”, o níž jsme se zmínili v minulém článku.

Posádky se měly naučit předpokládat, že se asi někde ztratí. Kde jsou oblasti, kde nejspíš může dojít k problémům a kde jim možná půjde o život? Dá se  na těch oblastech vypozorovat něco, co jim pomůže, kdyby se tam dostali do potíží? Takové otázky si měli klást nad mapou během přípravy.

Nejen pro projektové manažery

Analogie s plánováním projektů, určováním milníků a podobně, bije do očí.  Avšak princip “zkoumat mapu s vědomím, že se asi ztratím” má mnohem širší dosah. Napadá Vás něco hned teď? Poznamenejte si to.

Chcete-li se v kruhu přemýšlivých hlav věnovat tomu, jak se to uplatňuje, kdykoli se člověk učí nějakou práci, přijďte 9. 2. 2012 na instruktáž “Jak učit dobře pracovat”. Stačí kliknout zde a zařídit, co je třeba.

Důležitost toho principu by neměli přehlédnout ani ti, kdo se vydávají na cestu s (volně přístupnou) logickou karavanou na adrese http://logickahra.wordpress.com, která se právě teď dává na pochod. Od začátku jsme mluvili o tom, že cílem karavany je pomoci účastníkům (hlavně dětem), aby se jim některé věci začaly v hlavě rychleji spojovat. Zdá se však, že už někteří z těch, kdo zatím podupávali na startu, postřehli, že karavana pomůže odhalovat “jazykové zóny”, kde dochází k nedorozumění, a naučí nás, co a jak říkat, abychom pravděpodobnost nedorozumění snížili.

Už některá z úvodních cvičení, která jsme před pár dny na uvedené adrese zveřejnili, v nebezpečné jazykové zóně leží. Například hned první výrok: “Všichni hladoví krokodýli jsou nevlídní”. Vidíte to?

Takže jestliže se ke karavaně ještě na poslední chvíli připojíte, asi Vám zmíněná výsadková lekce pomůže lépe komunikovat.

Zpět na úvodní stránku

počet odpovědí: 3 na “Co se určitě naučte od výsadkářů”

  1. Petr říká:

    Hezký článek. Připomíná mi to naši aktuální situaci. Prodáváme a kupujeme byt, kdy peníze z prodeje budou použity pro nákup. Našli jsme kupce a současně i vhodný byt. Všechno bylo skvěle naplánované, ale majitel nového bytu nám večer před podepsáním smlouvy sdělil, že byt neprodá. Připraveni jsme byli a osud nás zato odměnil lepším bytem za stejnou cenu (teda zatím to tak vypadá).

  2. Vojta říká:

    Dobrý den. Tak tohle je skutečně pěkná “lekce”. Musím jen potvrdit, že některé zkušenosti člověka (v tomto případě mne) naučí myslet jinak. Kdysi jsem se učil létat na větroni a tam se musí rozmyslet vše ještě důkladněji než v daném příkladu, protože nemá motor. Takže nejen záchytné body, nebo lépe linie, ale také místa nouzového přistání, okamžik, kdy už není možno zachraňovat situaci a je nutno přistát a pod. Přeji všem úspěšné plány, dobré čtení map a především úspěšné nalezení cíle a měkké přistání :)

  3. Michal říká:

    Petrovi:

    Váš příklad je zajímavý i z toho důvodu, že jsou známy reálné historky (během instruktáže jsem jednu uváděl) na toto téma: věhlasný odborník na teorii rozhodování kupuje rodinný dům a rozhodne se, že využije metod, které zná. Brzy zjistí, že žádná z nich není použitelná.

    Vojtovi:

    Létání na větroni Vám samozřejmě závidím. Nikdy mě nenapadlo, že to asi může velmi dobrá průprava pro život právě proto, že větroň nemá motor.

Pošlete odpověď