PF 2012: Hlavu vzhůru, hrdobci!

800px-water_drop_001.jpg foto José Manuel Suárez, zdroj  Wikimedia Commons

Odvážíme se ohlédnout za tím, co jsme si přáli před pár lety?

Přečetl jsem si, co jsem Vám tady na Forbíně přál k Vánocům a do nového roku v předchozích třech letech:

Nic z toho nemusím měnit, to všechno Vám přeji i dnes. Splnilo se z toho něco, nebo to bylo do větru? Krásná slova? Obvyklá gratulační konfekce?

My o mříž bijem, ducha lvi, …

… a my ji rozbijeme. Takhle vzletně psal Jan Neruda. Pro to, co se Vám chystám sdělit, bych si jeho slova mohl vypůjčit - o Vánocích se trocha nadneseného slohu toleruje - ale raději budu opatrný. Znáte-li film “Marečku, podejte mi pero”, asi tušíte proč.

V této zemi v sobě máme zakódováno, že vzletný přednes sedí spíš Hujerovi z poslední lavice, zatímco sympaťák Kroupa (Jiří Sovák) s ním má velké problémy. Kliknete-li zde, připomene se vám, co mám na mysli.

Narazíme také na potíže s výkladem některých slov - třeba “hrdobce”. Bude nám bližší slovníkový výklad, že hrdobce je hrdý člověk, nebo zjistíme, že dost lidí jaksi tíhne k výkladu, že jde o “brouka hovnivála, který si valí svou kuličku mezi hroudama”, jak jsme ve filmu mohli slyšet o kus dál? Hrdý člověk - co to je? Naproti tomu takový hrdobec - hovnivál je představitel srozumitelné praktické filozofie. Vždyť jak se říkává: “O kuličku jde vždy až na prvním místě”.

Proto se budu raději držet při zemi. Nebudu mluvit o mříži, ale jen o dveřích, k nimž jsme došli. Nebudu vyzývat, abychom do nich mlátili hlavou, ale budu se mnohem skromněji ptát, zda vezmeme za kliku. Jak si vysvětlíte oslovení “hrdobci” v názvu tohoto článku, už nechám na Vás.

NNNNN 2009

Zkratka NNNNN, kterou jsem použil ve vánoční gratulaci před třemi lety, znamená Nikdy, Nikdy, Nikdy, Nikdy Nekapitulujte.

Dnes je ještě aktuálnější, protože začíná jít do tuhého. Ale řídili jsme se podle této formule v uplynulých letech?

Půl roku po napsání zmíněné gratulace jsem obešel 16 manažerů, vesměs lidí, kterých si velmi vážím, a položil jsem jim všem stejnou otázku: “Co v posledních měsících děláte jinak?” Mysleli jsme přitom na měsíce, které uplynuly od začátku finanční krize.

Někteří dotazovaní byli krizí zasaženi a snažili se s tím vyrovnat, jiných se v té době krize nedotkla a necítili potřebu nic měnit. U nikoho se tehdy ještě neprojevovala potřeba věnovat hodně času a energie vymýšlení a zkoušení něčeho úplně nového. Něčeho, co by léčilo nejen symptomy, ale hlubší příčiny krize.

V tom roce byl také ještě v živé paměti výrok šéfa Microsoftu Steva Balmera: “Nejedná se o recesi, ale o totální reset celé ekonomiky”. Vyčníval s ním tehdy hodně z řady.

Od té doby výrazně zesílilo přesvědčení, že neexistuje cesta zpět k ekonomice, jak fungovala před rokem 2008. Jak může “resetovaná” ekonomika fungovat? Kde jsou lidé, kteří vymýšlejí a zkoušejí něco hodně nového? Zkuste si na nějaké vzpomenout.

Já zde připomenu jen jeden příklad - miliardáře veřejně se zavazující, že rozdají více než polovinu svého majetku na charitu.  Nemusím to podrobněji vysvětlovat, protože i zde na Forbíně o tom byl článek “Proč miliardáři rozdávají svůj majetek?”.

Ten příklad je dostatečně překvapivý a je vhodný i z několika dalších důvodů.

Ukazuje, že dělat něco úplně jinak, nutně neznamená vynalézat něco nového. Ve zmíněném článku jsem připomínal zásadu Andrewa Carnegieho, muže který vyšel z naprosté chudoby, dopracoval se pohádkového bohatství a poslední desetiletí svého života věnoval tomu, že celý svůj majetek velmi moudře a uvážlivě rozdal. Jeho zásada, z níž “The Giving Pledge” vyrůstá,  zní:  „kdo zemře příliš bohatý, zemře beze cti“.

Jména obou iniciátorů “The Giving Pledge” Warrena Buffeta a Billa Gatese jsou jakousi zárukou, že se nejedná o impulzivní akci nějakých snílků, ale i tak trvalo rok a půl, než se počet veřejně daných slibů vyšplhal k současným 69.

Čeho může taková snaha “dělat něco podstatně jinak” docílit? Je to sice hezké, ale jak to pomůže tváří v tvář národním ekonomikám balancujícím na okraji propasti? Té otázce se budeme věnovat, protože podíváme-li se na to, co Vy i já třeba zkoušíme dělat jinak, asi to bude něco nepatrného i ve srovnání s “The Giving Pledge”. Co může naše kapka změnit, srovnáme-li ji s oceánem problémů?

Zkusme se na své kapky chvilku podívat. Nevím, co zkoušíte Vy, mohu se podělit jen o zkušenosti se svou kapičkou a pak se společně můžeme zamyslet, zda takové věci vůbec mají cenu.

Jen modré desky zůstaly

Od zmíněných schůzek se 16 manažery uplynul celý rok, než se i navenek nějak projevilo, že jsem začal přemýšlet a experimentovat na téma, co bych měl dělat jinak.

Projevilo se to až v momentě, kdy jsme vypsali témata instruktáží na září - prosinec 2010. Úplně jsme opustili okruh zhruba 30 témat, v nichž se naše instruktáže už 10 let pohybovaly. Jen modré desky a úprava titulní stránky se nezměnily. Nové instruktáže se od starých liší i grafickou podobou - vymizel PowerPoint, pole ovládlo VUE. Hlavně se dramaticky změnila témata.

V polovině roku 2010 vůbec nebylo jasné, jestli se někdo přihlásí na instruktáže věnované ctnostem. Firmy přece mají jiné starosti.

Tady přišlo první příjemné překvapení - přihlásila se skupina manažerů, z nichž někteří absolvovali celé dlouhé “tažení”, které pak následovalo. Počet lidí, kteří četli “Manažerky, manažeři a jejich móresy”, překročil má očekávání.

Velké povzbuzení, které mě rozhoupalo k napsání tohoto článku, přišlo v zatím poslední instruktáži, která se konala před dvěma týdny. Sešlo se nás jedenáct, další tři přihlášení z různých důvodů nedorazili. Už samotný počet byl nadprůměrný ve srovnání s dřívějšími instruktážemi konanými v prosinci. Hlavně jsme však byli svědky toho, že díky oblastem, jimiž naše “tažení” během celého roku prošlo, se stará dobrá metoda GTD (o níž jsme tady často psali) najednou dostává na úplně jinou úroveň.

V posledních deseti minutách instruktáže jsme mluvili o dveřích, před které jsme se podle všeho dostali. Příští rok zkusíme vzít za kliku, a jestli je za nimi to, co očekáváme, dostane se GTD na opravdu nečekanou úroveň.

Oč by mělo jít? Ať už bude “reset ekonomiky” vypadat jakkoli, je jasné, že to může být dost divoké, a neměli bychom se připravit o nejlepší karty, které máme v rukou a které předchozí generace neměly. Například připustit, aby začaly selhávat elektrické sítě nebo přestával fungovat internet, by bylo zničující.

Domnívám se, že nesmíme zapomenout ani na dobrodiní, která plynou ze skutečnosti, že žijeme v epoše firem. Nějaké firmy bývaly i dříve, hospodařili různí soukromníci, ale množství a různé typy firem, které známe dnes, představují něco jedinečného a cenného. Příští rok se proto hodláme věnovat tomu, jak se snažit zachovat z dobrodiní firem to podstatné i ve svízelných dobách.

Jestliže je správné tušení (a v historii se něco podobného už jednou povedlo), že GTD může být upraveno tak, aby sloužilo nejen hospodaření časem jednotlivce, ale společnému hospodaření ve firmě, bude to skvělé. Než se to vyjasní, vsadíme na jistotu - “odklízení bahna”. Možná patříte k těm, jimž jsem o tom nedávno napsal e-mail (s obrázkem Pepka Námořníka). Pokud k nim nepatříte, můžete si ho přečíst, když kliknete zde.

V čem tedy hlavně spočívá povzbuzení z poslední instruktáže? Při pohledu zpět jsem se přesvědčil, že i malými kroky se za dva roky dá urazit překvapivě velký kus cesty. Hlavně jsem si ale uvědomil, za co všechno vděčím těm, kteří se toho také účastnili. Je čas jim poděkovat.

Více hlav

Dostáváme se k tomu nejpodstatnějšímu - sčítání drobných pokroků. Sčítání přes delší časový úsek, ale také přes souhrn lidí, kteří přispívají.

Přemýšlení o velmi malých veličinách jsme tady na Forbíně nedávno věnovali článek “Kolik stojí kapka benzínu?“. Pracovat s velmi malými veličinami umějí různí grázlové. Například podvodníci v raných dobách bankovních počítačových systémů zaokrouhlovali zlomky haléřů při transakcích v neprospěch zákazníka, ty drobné zlomky připisovali na svůj účet a ohromně na tom zbohatli.

Jiný příklad nabízejí vládcové totalitních režimů, jak na to už dávno upozornil Václav Havel ve své geniální eseji “Moc bezmocných“. Oni dokáží lidi zmanipulovat tak, aby zelinář, který na chvíli zaváhá, zda dát nebo nedat do výlohy mezi mrkev a cibuli nápis “Proletáři všech zemí spojte se”, došel k názoru, že na tom vlastně vůbec nezáleží, protože tím nic neovlivní. Právě součet takových “niců” udržuje režim u moci spolehlivěji než krvavé represe a začnou-li se “nicy” v dostatečném množství sečítat v obráceném směru, povedou k jeho pádu.

Uvedu aspoň tři příklady lidí, u nichž jsem v posledních letech zaznamenal, že zkoušejí dělat něco jinak.  Nebudu uvádět jména, asi bych jim tim nezpůsobil radost a také je to jen výběr, který se vejde do tří bodů:

  • V první řadě stojí několik desítek lidí, kteří se během posledního jeden a půl roku účastnili ANIMA Instruktáží, četli MMJM, vyjadřovali se k tomu na instruktážích, seminářích nebo písemně. Vybavuji si konkrétní jména a tváře, kterým vděčím za to, že jsme na mnoha rozcestích dokázali brzy poznat, kudy pokračovat dál.

    Mnozí říkali, že tam chodí, protože je to pro ně příležitost myslet jinak. Vím, že všichni museli bojovat o čas, mnozí i o souhlas svých nadřízených, aby se takovým podivným věcem mohli věnovat “když teď máme úplně jiné starosti”. Někteří ten souhlas zřejmě nedostali, protože se objevil dříve nebývalý počet účastníků, kteří si to platili ze svého. Jenom pouhé pomyšlení na ně mě dokázalo vyhecovat, abych pracoval od vidíš do nevidíš.

  • Příkladem z úplně jiné strany jsou dva pánové a okruh jejich spolupracovníků, kteří zkoušejí posílit sociální síť informatiků v této zemi. To, do čeho se pustili, bezesporu patří do kategorie experimentů s něčím novým, na začátku si to asi nikdo nedokázal zařadit ani odhadnout, co se jim podaří.

    Jim vděčím za to, že se mi v hlavě vylíhl důležitý pojem “křížence” - odborníka pro určitou oblast, který je zkřížen se “strýcem Františkem” pro všechno ostatní. Strýcem Františkem je myšlena postava z Jirotkova Saturnina.

    Takový kříženec vychází v názorech na smysl svého života a na všechno, co přesahuje rámec jeho oboru, z věcí, které mu v mozku během života náhodou přistály: z několika knížek, které se mu náhodou dostaly do rukou a zaujaly ho, tu a  tam z nějakého filmu, z divadelní hry nebo televizního seriálu, z hovorů u piva nebo u vína, z různých bonmotů a hlavně ze životních zkušeností. Není v tom žádný systém, žádná hloubka. Styděl by se, kdyby ve svém oboru měl v hlavě takový galimatyáš. Jeho některé názory na svět a na život jsou tak na vodě, že by je jediným šťouchnutím potopila konfrontace s myšlenkami známými už celá tisíciletí.
    Díky zmíněným pánům si o křížencích můžete přečíst více, když kliknete zde. Křížence můžeme vidět všude kolem sebe, bohužel často i při pohledu do zrcadla.

  • Poslední příklad je velmi čerstvý, pořádně mě rozesmál a pěkně ilustruje, co se stává, když se dá více hlav dohromady - býváte překvapeni, na co lidé nepřijdou. Stalo se toto: v minulém článku “Napíšete Ježíškovi?” jsem nabízel uspořádání “logické karavany” za předpokladu, že v ní bude aspoň 30 dětí. Přihlášky se pomalu scházely, ale nebylo jasné, jestli by stanovené hranice dosáhly.

    Pak do toho zasáhla  čtenářka Forbíny, která se hlásila mezi prvními a možná nic nechtěla nechat náhodě. Jejím přispěním se stalo, že jeden ředitel základní školy projevil zájem, aby se karavany účastnily 4 třídy jeho školy. A je to :) .

Všem děkuji!

Bude to stačit?

Obrázek na začátku článku připomíná nejen to, že jsou kapky krásné, ale že i moře je jejich souhrnem. Bude však stačit, když svou energii věnujeme intenzivnímu přemýšlení a experimentování s tím, jak by mohl “totální reset” vypadat?

To nikdo neví. Netušíme, kolik lidí se o to snaží a jak šťastnou měli ruku s výběrem toho, co zkoušejí. Přiznám se, že mi někdy bývá všelijak po těle, když sleduji, jak se mnoho věcí zanedbávaných po dlouhá desetiletí, začíná současně hlásit o slovo.

O to víc je aktuální formule “Nikdy, Nikdy, Nikdy, Nikdy Nekapitulujte” z konce roku 2008 a také platí, co jsme si tehdy říkali  s Winstonem Churchilem: rok, do něhož vstupujete, může patřit k největším rokům Vašeho života.

Na závěr pár splněných slibů

V minulém článku jsem slíbil, že se do 11. 12. na webu objeví program a přihlášky na instruktáže v lednu - březnu 2012. Věřím, že kdo byl zvědavý, zjistil, že se tam objevily už o dva dny dříve. Pro každý případ uvádím odkaz:

klikněte zde a zobrazí se Vám program. V něm nahoře najdete odkazy na faxovou i on-line přihlášku.

Jak už jsem v článku konstatoval, logická karavana se začíná scházet a brzy vyrazí na cestu. Více se dozvíte, když kliknete zde.

Zpět na úvodní stránku

Pošlete odpověď