Nenechte se tolik taylorizovat. Nebo terorizovat?
Před sto lety se v amerických ocelárnách Betlehem Steel podařilo počet pracovníků, kteří tam do pecí házeli lopatami uhlí a rudu, snížit z 500 na 140. To znamená, že produktivita práce chlapů u lopat se zvýšila skoro trojnásobně. Přitom mzdy těch 140, kteří zůstali, vzrostly jen o 50%. Na mzdách se tedy ušetřilo 58%.
Byl to do očí bijící úspěch metod Fredericka Winslowa Taylora a ovlivnil Váš život možná víc, než si připouštíte. A nejen v dobrém.
Taylor tehdy pomocí postupů, které popsal ve své knize Principles of Scientific Management, podrobně prostudoval práci s lopatou - jednotlivé pohyby dělníků, hledal optimální tvar a velikost lopat pro různé druhy materiálů, které se lopatami házely. Potom pro dělníky zavedl optimalizovaný způsob práce.
Nad výsledkem si kapitalisté mnuli ruce - netušili, že je možné z dělníků vyždímat o tolik větší výkon. Není divu, že se stali nadšenými propagátory taylorizmu. Ale nejen kapitalisté. Velkým obdivovatelem F. W. Taylora se stal i milovník ždímání všeho druhu, Vladimír Ilijič Lenin.
Teror člověka s kladivem
Zvýšení produktivity je skvělá věc. To zjistí i spotřebitel, když některé produkty koupí levněji. Kdyby se podařilo odhadnout, za jak velké zvýšení výkonu při různých činnostech Taylorovým metodám vděčíme, bylo by to asi úctyhodné číslo.
Jenomže není všechno zlato, co se třpytí. Normovači, kteří se v průmyslových podnicích začali objevovat, se mezi dělnictvem netěšili příliš velké popularitě, začalo se mluvit o odcizení práce, Chaplin natočil svůj film Moderní doba, atd.
Nás však v tuto chvíli bude zajímat ještě jiný aspekt úspěchu taylorizmu. Taylorovy metody začaly být považovány za univerzální, všude použitelný nástroj a ovlivnily, jak se stavíme ke svým úkolům. A člověk vyzbrojený jen jedním nástrojem může být nebezpečný. Jak prý řekl Abraham Maslow: “Člověku, který má jen kladivo, připadá celý svět jako hřebík.”
Kladivem ne!
Jak vypadá příklad nevhodného taylorizování? Začneme-li hodně vysoko, můžeme uvést některé metody strategického plánování. V nich je sestavení strategického plánu výsledkem přesné posloupnosti na sebe navazujících kroků. Odstartuje to dopis generálního ředitele, který oznámí novou rundu strategického plánování a tím aktivuje příslušné osoby a útvary. Začnou se provádět analýzy trhu, SWOT analýza a pak to běží jak na montážní lince, až někdy po roce - cvak! a strategický plán je na světě.
Co na tom není v pořádku? Na rozdíl od pracovních úkonů, kde se taylorizace osvědčila, nikdo pořádně nerozumí tomu, jak úspěšná strategie vzniká. Po přečtení první knížky nebo absolvování prvního kurzu na téma strategie sice můžete získat dojem, že je to proces, který je možné formalizovat, ale stačí si přečíst další knížky a první dojem si opravíte. A pochopíte, proč výše zmíněné metody občas končí fiaskem.
Zkusme ale najít jiné příklady, bližší lidem, které strategické plánování až tak moc nezajímá. O takové příklady není nouze. Před nedávnem jste například na serveru BBC mohli najít v rozmezí několika málo dnů dvě zprávy:
Mnozí z těch, kdo drží dietu, “skončí s vyšší váhou”
Podle této zprávy sice lidé, kteří začnou s dietou, obvykle během prvních šesti měsíců ztratí 5% - 10% své původní váhy, ale během pěti let se dvě třetiny z nich dostanou na vyšší váhu, než na které začali. Jak se ve zprávě říká “udělali by lépe, kdyby s dietou vůbec nezačali”.
Kvůli testům si děti přestávají hrát
Podle této zprávy varují britští učitelé, že systém celostátních zkoušek, při kterém jsou děti podrobovány testům ve věku 7, 11 a 14 let, vzbuzuje obavy a je kontraproduktivní. Podle slov jednoho z nich je to “dobrý model, jak děti připravit o soustředění a dovést je k neúspěchu”.
Co mají společného tyto dva celkem náhodně vybrané příklady? Oba se týkají předem naplánovaných postupů, opírajících se o racionální zdůvodnění a často argumentujících vědeckými poznatky. V obou případech se ukazuje, že to ve skutečnosti funguje podobně jako u bájného Sisyfa.
Asi Vás napadnou další podobné příklady.
V čem je problém? Je určitě dobře, když dokážeme k úkolům přistupovat s rozmyslem, dokážeme spočítat, jak dlouho co může trvat, kolik kroků potřebujeme udělat, abychom došli k cíli. Problém se objevuje v okamžiku, kdy se to stává jediným přístupem, jediným nástrojem - tím Maslowovým kladivem.
Jaké jsou jiné cesty?
Ještě do prázdnin bychom tady ve Forbíně rádi v rukou potěžkali dva nástroje, kterými můžete kladivo taylorizmu doplnit. Jedním z těch nástrojů je hra. Již teď se můžete zde ve Forbíně podívat na stránku Manažerské turnaje BGF. Brzy se Vámi podělíme o zkušenosti, jak pozoruhodné výsledky tento způsob manažerského vzdělání přináší.
Příště ovšem začneme něčím jiným.
Malé kroky, velké změny
Začínáte se učit cizí jazyk? Zkuste tuto úvahu: když se denně naučíte 10 nových slov, za rok budete umět přes 3 500 slov, a to už je velmi pěkná slovní zásoba.
Takhle nějak začíná plánování v duchu taylorizmu. Někoho možná dovede k cíli, ale většinou selhává.
Dovedete si představit, že byste se rozhodli učit se jazyk tak, že se každý týden naučíte jedno nové slovo? To je mnohem schůdnější. Jenomže rychlý výpočet ukáže, že takhle se ten jazyk budete učit celá desetiletí.
Tak ještě jinak. Začnete na jednom slovíčku týdně a postupně budete zvyšovat dávky. To už vypadá nadějněji. Jenomže těmito úvahami směřujete zpět na Taylorovu stezku a za chvíli se opět budete cítit jak Sisyfos.
Jak tedy? Tomu se budeme věnovat příště.