Co hra přináší

Na hlavní stránce “Manažerské turnaje BGF” zde na ANIMA Forbíně najdete základní informace o BGF turnajích, zde se budeme věnovat “fajnovostem”, které se vynořují zejména v debatách se členy týmů po absolvování turnaje.

Některým aspektům jsme se věnovali v článcích

Vyslechnuté názory zde soustředíme do několika témat.

Zrychlený průběh

Co v životě probíhá dlouhou dobu, ve hře proběhne zrychleně. Je to podobné jako u zrychleného filmu, který v několika minutách ukáže, jak ze země vyrůstá a rozvíjí se rostlina.

Díky zrychlenému průběhu máme šanci postřehnout, co by nám jinak uniklo. Ve hře rychle vidíme důsledky svých rozhodnutí. Jakmile naproti tomu v běžné praxi mezi rozhodnutím a jeho důsledkem uplyne delší doba, s velkou pravděpodobností souvislost přehlédneme. A když je výsledek nepříjemný, vymluvíme se na “další vlivy a okolnosti”.

Tuhle zkušenost potvrdilo mnoho účastníků. Zajímavé bylo slyšet ji například z úst člověka s mnohaletou praxí finančního ředitele firmy s mnohamiliardovým obratem. I on konstatoval, že rozhodování o čtyřech po sobě jdoucích rocích soustředěné do údobí dvou měsíců mu pomohlo všimnout si věcí, které v praxi nepostřehl.

Je to hra

BGF přináší věci, které přináší každá pořádná soutěž. Jestliže ji hrajeme opravdu naplno, přivede nás na stopu důležitých poznatků o sobě i o druhých.

Až když zkouším hrát jak nejlépe umím, zjistím, na co při své současné formě mám a na co nemám. V čem bych se měl zlepšit. Na čem mohu stavět. Také například zjistím, že jako tým dokážeme v kritické situaci zapnout, intenzivněji a přesněji přemýšlet, “povstat z popela”.

Poznatky o druhých členech týmu, co od nich mohu čekat, na co se spolehnout - to přináší každá týmová soutěž nebo kolektivní sport. U BGF turnajů navíc mohu pozorovat věci důležité při manažerském rozhodování - co a jak si dovedeme při přípravě rozhodování rozdělit, jak se kdo umí připravit, kdo spoléhá víc na analýzu, kdo na intuici.

Soutěž zbystřuje pozornost. Díky tomu, že své přesné číselné výsledky neustále porovnáváme s přesnými číselnými výsledky soupeřů, si všímáme i drobnějších možností zlepšení, jež nám jinak v praxi unikají.

Je to soutěž týmů a vede ke snaze vcítit se do myšlení a rozhodování soupeřů, což je základ toho, čemu se říká strategická analýza.

Je to jen hra

Koneckonců je to pořád jenom hra. Účastníci si mohou vyzkoušet věci, které by se v praxi neodvážili vyzkoušet, protože cena rizika by byla příliš vysoká. V tomto ohledu to připomíná školu smyků.

Konstatování “Je to jenom hra” také pomáhá překonat rozpaky, které se asi ve větší nebo menší míře vynoří u každého, kdo uvažuje o účasti v turnaji, ale zastává významnou manažerskou pozici. “Ještě abychom tak skončili poslední ve skupině! To by pak bylo po firmě řečí.”

Slyšel jsem poutavě vyprávět od jednoho šéfa firmy, jak nadhodil možnost, že by v BGF turnaji mohlo jejich vedení utvořit tým. Okamžitě se zvedla vlna odporu. Jeden jak druhý argumentovali, že na něco takového nemají čas, musí teď řešit nesmírně důležité úkoly. Zkusil prý namítnout, že možná dělají chyby, které si neuvědomují, a že učit se během hry je rychlejší a hlavně levnější než učit se na reálné firmě. Nepochodil - argumenty o obrovském zaneprázdnění zněly ještě naléhavěji, ale on prý v hlasech spolupracovníků slyšel cosi jako paniku. V každém případě to prý pro něho byla zajímavá zkušenost a důvod k zamyšlení.

To je asi extrémní případ. Osobně jsem měl možnost vidět manažery řídící dosti velké firmy, kterým nedělalo problém si v BGF turnajích s chutí zasoutěžit. Možná měli větší sebedůvěru než ten spolek, o němž jsem slyšel vyprávět. Nebo pobrali více sportovního ducha, nevím.

Když už náhodou některý tým skončí ve skupině poslední, může mu věta “Je to jen hra” pomoci otřepat se a jít dál. Ale měl by najít si chvilku a rozebrat, co dělali špatně. Konstatování “Je to jen hra” je totiž něco jiného než věta “To je ale blbá hra, v praxi to chodí úplně jinak”. Protože úplně blbá ta hra není.

Pořádný model

Poměrně často se můžete setkat s hrami na řízení firmy, kterými si můžete krátit čas, ale které Vám nepomohou přijít na věci použitelné v praxi. Proberme aspoň několik typických problémů, které se v nich objevují.

  • Některé hry mají poměrně volná pravidla, která dovolují v podstatě všechno, co se tváří jako manžerská akce. Špatně stanovíte ceny nebo nadhodnotíte poptávku a na skladě Vám zůstane zboží nebo nepoužitý výrobní materiál? Nevadí - stačí když v jiném týmu najdete podobné šmudly a domluvíte se, že zásoby vyměníte za něco jiného. Něco takového Vám v BGF turnajích neprojde, za špatná rozhodnutí budete pykat.
  • Jiné hry se vyžívají v působivém grafickém rozhraní, ale simulují jen velmi primitivní chování nebo chování, které je naprosto v rozporu s reálnými situacemi. Připomíná to simulátor auta, ve kterém je auto sice krásně graficky vyvedeno, ale který například dovoluje ze stokilometrové rychlosti zastavit na dvou metrech. Návyky, které ve Vás vypěstuje, mohou být osudné.
  • Konečně některé hry jsou ilustracemi několika pouček z učebnic marketingu nebo teorie řízení. Stačí poučky správně aplikovat a máte vyhráno.

BGF turnaje takovéto slabiny nemají. Naše zkušenosti ukazují, že model simulující trh a vývoj uvnitř firmy, který používají, je zřejmě velmi dobře propracovaný. Situaci zdravě zjednodušuje, aby účastníkům nebral příliš mnoho času, ale přitom vyžaduje brát v úvahu mnoho faktorů klíčových pro řízení firmy. Nesoutěžíte proti počítačovému programu, ale proti jiným týmům. Nejsou v nich studenti škol, které vstup do praxe teprve čeká, ale manažeři. Někteří patří mezi začínající, ale někteří jsou ostřílení kozáci. Se zkušenostmi z různých odvětví, z různých zemí a kontinentů.

Zpět na úvodní stránku