ANIMA Forbína

“Ještě máš odvézt ty staré pneumatiky, co máš ve sklepě.”

“Říkal jste, že novou organizační strukturu ohlásíte do konce týdne.”

Připomenutí. Možná Vám udělají radost. Ale spíš je pocítíte jako bodnutí. Speciálně když Vám je někdo řekne ve chvíli, kdy nevíte, kam dřív skočit, a navíc v situaci, kdy nemáte sebemenší možnost s tím, co Vám připomínají, něco udělat.

Jestli takové připomenutí překousnete nebo vypěníte, do velké míry záleží na tom, jaký motiv za tím cítíte. Je za tím upřímná starost, nebo chuť Vás trápit? Nebo ten člověk jenom moc nepřemýšlí?

Copak člověk, horší je, že i náš mozek se chová podobně. V půl třetí v noci se probudíte a mozek Vám připomene, že je nejvyšší čas vyzvednout kameru z opravy, ale když potom během dne kolem opravny projíždíte, pan mozek se dívá jinam a nepřipomene nic. Blbec.

Je to tak, lidský mozek sice dokáže úžasné věci, ale zrovna v oboru připomínání moc dobrý není. Naštěstí se to dá vyřešit ve velkém manažerském stylu.
(více…)

Po skončení jedné z ANIMA Instruktáží, při takzvaném “utřásání dojmů”, přišla řeč na prezentace vysavačů Rainbow. Mluvili jsme o tom, co jsme při nich zažili, jak jsme se z toho vyvlékli, i o lidech, kteří se vyvléknout nedokázali a vysavač koupili. Nejzajímavější ale byla historka z druhé strany barikády. Jeden z účastníků totiž znal člověka, který ty vysavače dlouho prodával. Ten mu vyprávěl, jak při tom odhalil tajemství účinného luxování.

To tajemství překvapivě ukazuje cestu, jak zlepšit osobní produktivitu a předcházet stresu.

(více…)

Některé nápady jsou infekční. Já jsem se před mnoha měsíci u skupiny velmi svérázných lidí nakazil nápadem používat něco, čemu říkají Hipster PDA (HPDA, česky Urvaný PDA?).

Pokud se ta infekce přenese i na Vás, nejspíš to zvýší Vaši osobní produktivitu.

(více…)

Profesor J. E. Eames, rektor Brakespearské koleje v Cambridgi hlásal na univerzitě filosofii pesimismu. Jeho názory by se daly shrnout větou “Život nestojí za to, abychom ho žili”. Jednoho dne byl tento důstojný a všemi uznávaný muž ve vlastním domě přepaden šíleně vypadajícím člověkem, podle všeho odhodlaným vraždit. Neznámý vytáhl revolver. Ozvalo se cvaknutí kohoutku. Zamířil. Profesor v hrůze začal žadonit o život. Během krátké chvilky svým chováním úplně popřel, co léta přednášel.

Tato epizoda se mi vryla do paměti nejvíc z celé Chestertonovy knihy “Muž, který byl příliš živý”. Obsahuje něco, co s užitkem mohou využít všichni manažeři, a dokonce je od ní možno vykročit na cestu ke zvládání věcí efektivně a bez zbytečného stresu.
(více…)